středa 29. března 2017

Operace - ano či ne?


Touhle dobou jsem měla ležet v nemocnici a být pár hodin po operaci. Místo toho jsem doma a přemýšlím o životě. Okolnosti tomu tak chtěly.


V listopadu jsem částečně přišla o sluch. Nikdo neví proč, nikdo ani neví, co je v uchu „špatně“ a jediným východiskem je podle lékařských kapacit operace. 

Operace čeho? To se uvidí, až se mi mrknou do hlavy – a to doslova. Pravděpodobnost návratu sluchu? Úplně dobře slyšet nebudu nikdy, lepší by to být mohlo, když se to povede. Když se to nepovede, můžu jim prý klidně zůstat na stole (cituji), to se může stát. Ale vzhledem k tomu, že jsem mladá, stálo by to za to, no ne? 

A co bude dál? Počkáme na zhojení po operaci a pak budou potřeba naslouchadla na obě uši. Nese to sebou nějaká rizika? Ano, zvuk vedený přímo do vnitřního ucha může sluch poškodit.

Budu moct znovu začít dělat svou práci? To vám nikdo neřekne, ale měla byste se porozhlédnout po dalších možnostech. A jak dlouho by „náprava“ poškozeného sluchu vydržela? Možná pár let, to vám taky nikdo neřekne. A co by bylo v případě opětovného zhoršení? Pokud bude možné znovu operovat, tak uvidíme, co se dá dělat. 

Jde mi z toho hlava kolem.



Kdyby za mnou přišla jakákoli jiná žena a žádala mě o radu, řekla bych jí, že je to „celý nějaký divný“. Navedla bych ji na zvážení všech možností pro a proti – pro operaci i pro vůbec neoperovat. A hlavně k zamyšlení nad dosavadním způsobem života. Všechno má přece svou příčinu, jen ji nemusíme vidět.

Já to ale udělala pěkně začerstva a jednoduše – rovnou jsem se objednala k operaci za 4 měsíce. Dřívější termín nebyl, jinak už bych to měla dávno za sebou, nebylo by o čem přemýšlet.

Jenže za 4 měsíce se toho v životě jednoho člověka celkem dost stane.
Alespoň v tom mém:
1.       V rodině byla odhalena genetická porucha krve. Šla jsem na testy a jen tak „náhodou“ mi udělali další vyšetření. Přišli na jinou poruchu srážlivosti, která se musí ještě potvrdit. Řeším to od ledna a doteď nemám kompletní výsledky.
2.       Totálně se mi rozhodil menstruační cyklus. Menstruuju velmi silně až na pokraj fyzického vyčerpání po 20 dnech (7dní menstruace, 14dní pauza). Vrhla bych se na bylinky, jenže nevím, jak je to s tou mou poruchou srážlivosti, tudíž nezbývá než čekat na výsledky. Začarovanej kruh.
3.       Kvůli ztrátě sluchu jsem ze dne na den přestala doprovázet ženy k porodům, dělat těhotenské poradny, laktační poradenství a konzultace. Zhroutil se mi svět, ale otevřel se mi nový
4.       Protože porodní asistentka jsem a navždy jí zůstanu, to mi nikdo nevezme, momentálně je mou jedinou a jedinečnou příležitostí pomáhat ženám on-line, předávat své know-how prostřednictvím internetu. Už jsem na tom hodně zapracovala – natočila jsem první video na Youtube, chystám online konzultace a rozšířit blog, dokonce jsem vytvořila předporodní on-line kurz, který je už možné zakoupit na mém novém webu.
5.       Doma s rodinou a dětmi mi ztráta sluchu až tak nevadí. Mluvíme zřetelně z očí do očí. Celkem solidně už taky odezírám. Všechno včetně mobilu lze dát nahlas. Po zátěži hlukem si ordinuju ticho.


Nejsem žádná hrdinka aneb Proč jsem operaci odpískala

Dala jsem si na papír všechna pro a proti tak, jak to radím klientkám. Na jedné straně mlhavá naděje lepšího sluchu, na druhé celkem dobré přizpůsobení nové situaci

Může být nemoc dar? Může mi pomoc odchýlit se ze své vyšlapané cesty? Můžu díky ne-moci získat znovu moc nad sebou samotnou? Může nemoc udat nový směr mému životu?

Těžko říct.

Ačkoli věnuju hodně času sama sobě, učím se odpočívat, postupně získávat sebevědomí, nabývat nových znalostí a dovedností. Řeším krev = radost, dělohu = podstatu ženství a mateřství. A stále věřím, že to bude dobrý.

Nejvyšší čas pro „zásah shora“ – výsledky krve nebudou do operace a má menstruace přišla, kdy (ne)měla.

Nezbylo než zavolat do nemocnice a odhlásit se z operace. Musím uvést do kolonky důvod. Zdravotní obtíže. Chcete náhradní termín? Zatím ne, uvidím, jak to všechno dopadne. Nashledanou. Nashledanou.



Někdy to naše „nevím“ hlavou nevymyslíme. Vyřeší se to nějak „samo“, za nás. Potřebujeme dozrát a ono to pak přijde. Ve správný okamžik. Ačkoli máme tendence příliš tlačit na pilu a být minimálně o krok napřed. A úplně zbytečně. Člověk míní,…

A tak si poprvé v životě to své „nevím“ užívám. Je to dobře? Půjdu na operaci? A kdy? Co když se sluch zhorší? Co když mám nějakou šílenou poruchu krve, která mi zaručí brutální menstruaci až do konce mých dnů? Co když budu muset brát léky? Co když…

Prostě teď NEVÍM. Poslouchám své zmordované tělo. Dělám, co můžu a děsně mě to baví. Až budu o něco „moudřejší“, čeká mě další kolo rozhodování. Do té doby - co se má stát, to se staň.


4 komentáře:

  1. Zhltla jsem jedním dechem! Palec hore, jsi borec! Drž se!

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj Marti, myslím na Tebe! Drž se, klobouk dolů před Tebou. moc pozdravů Ti posílám z Brna. Janula Riedlová

    OdpovědětVymazat