středa 29. března 2017

Operace - ano či ne?


Touhle dobou jsem měla ležet v nemocnici a být pár hodin po operaci. Místo toho jsem doma a přemýšlím o životě. Okolnosti tomu tak chtěly.


V listopadu jsem částečně přišla o sluch. Nikdo neví proč, nikdo ani neví, co je v uchu „špatně“ a jediným východiskem je podle lékařských kapacit operace. 

Operace čeho? To se uvidí, až se mi mrknou do hlavy – a to doslova. Pravděpodobnost návratu sluchu? Úplně dobře slyšet nebudu nikdy, lepší by to být mohlo, když se to povede. Když se to nepovede, můžu jim prý klidně zůstat na stole (cituji), to se může stát. Ale vzhledem k tomu, že jsem mladá, stálo by to za to, no ne? 

A co bude dál? Počkáme na zhojení po operaci a pak budou potřeba naslouchadla na obě uši. Nese to sebou nějaká rizika? Ano, zvuk vedený přímo do vnitřního ucha může sluch poškodit.

Budu moct znovu začít dělat svou práci? To vám nikdo neřekne, ale měla byste se porozhlédnout po dalších možnostech. A jak dlouho by „náprava“ poškozeného sluchu vydržela? Možná pár let, to vám taky nikdo neřekne. A co by bylo v případě opětovného zhoršení? Pokud bude možné znovu operovat, tak uvidíme, co se dá dělat. 

Jde mi z toho hlava kolem.



Kdyby za mnou přišla jakákoli jiná žena a žádala mě o radu, řekla bych jí, že je to „celý nějaký divný“. Navedla bych ji na zvážení všech možností pro a proti – pro operaci i pro vůbec neoperovat. A hlavně k zamyšlení nad dosavadním způsobem života. Všechno má přece svou příčinu, jen ji nemusíme vidět.

Já to ale udělala pěkně začerstva a jednoduše – rovnou jsem se objednala k operaci za 4 měsíce. Dřívější termín nebyl, jinak už bych to měla dávno za sebou, nebylo by o čem přemýšlet.

Jenže za 4 měsíce se toho v životě jednoho člověka celkem dost stane.
Alespoň v tom mém:
1.       V rodině byla odhalena genetická porucha krve. Šla jsem na testy a jen tak „náhodou“ mi udělali další vyšetření. Přišli na jinou poruchu srážlivosti, která se musí ještě potvrdit. Řeším to od ledna a doteď nemám kompletní výsledky.
2.       Totálně se mi rozhodil menstruační cyklus. Menstruuju velmi silně až na pokraj fyzického vyčerpání po 20 dnech (7dní menstruace, 14dní pauza). Vrhla bych se na bylinky, jenže nevím, jak je to s tou mou poruchou srážlivosti, tudíž nezbývá než čekat na výsledky. Začarovanej kruh.
3.       Kvůli ztrátě sluchu jsem ze dne na den přestala doprovázet ženy k porodům, dělat těhotenské poradny, laktační poradenství a konzultace. Zhroutil se mi svět, ale otevřel se mi nový
4.       Protože porodní asistentka jsem a navždy jí zůstanu, to mi nikdo nevezme, momentálně je mou jedinou a jedinečnou příležitostí pomáhat ženám on-line, předávat své know-how prostřednictvím internetu. Už jsem na tom hodně zapracovala – natočila jsem první video na Youtube, chystám online konzultace a rozšířit blog, dokonce jsem vytvořila předporodní on-line kurz, který je už možné zakoupit na mém novém webu.
5.       Doma s rodinou a dětmi mi ztráta sluchu až tak nevadí. Mluvíme zřetelně z očí do očí. Celkem solidně už taky odezírám. Všechno včetně mobilu lze dát nahlas. Po zátěži hlukem si ordinuju ticho.


Nejsem žádná hrdinka aneb Proč jsem operaci odpískala

Dala jsem si na papír všechna pro a proti tak, jak to radím klientkám. Na jedné straně mlhavá naděje lepšího sluchu, na druhé celkem dobré přizpůsobení nové situaci

Může být nemoc dar? Může mi pomoc odchýlit se ze své vyšlapané cesty? Můžu díky ne-moci získat znovu moc nad sebou samotnou? Může nemoc udat nový směr mému životu?

Těžko říct.

Ačkoli věnuju hodně času sama sobě, učím se odpočívat, postupně získávat sebevědomí, nabývat nových znalostí a dovedností. Řeším krev = radost, dělohu = podstatu ženství a mateřství. A stále věřím, že to bude dobrý.

Nejvyšší čas pro „zásah shora“ – výsledky krve nebudou do operace a má menstruace přišla, kdy (ne)měla.

Nezbylo než zavolat do nemocnice a odhlásit se z operace. Musím uvést do kolonky důvod. Zdravotní obtíže. Chcete náhradní termín? Zatím ne, uvidím, jak to všechno dopadne. Nashledanou. Nashledanou.



Někdy to naše „nevím“ hlavou nevymyslíme. Vyřeší se to nějak „samo“, za nás. Potřebujeme dozrát a ono to pak přijde. Ve správný okamžik. Ačkoli máme tendence příliš tlačit na pilu a být minimálně o krok napřed. A úplně zbytečně. Člověk míní,…

A tak si poprvé v životě to své „nevím“ užívám. Je to dobře? Půjdu na operaci? A kdy? Co když se sluch zhorší? Co když mám nějakou šílenou poruchu krve, která mi zaručí brutální menstruaci až do konce mých dnů? Co když budu muset brát léky? Co když…

Prostě teď NEVÍM. Poslouchám své zmordované tělo. Dělám, co můžu a děsně mě to baví. Až budu o něco „moudřejší“, čeká mě další kolo rozhodování. Do té doby - co se má stát, to se staň.


pondělí 6. března 2017

5 způsobů, jak najít svou porodní asistentku


Pokud se rozhodnete pro využití služeb porodní asistentky, zbývá už jen nějakou najít. Nějakou, někde, nějak.

Kde hledat svou porodní asistentku?


1. Krajský úřad nebo magistrát

Začněte oslovením krajského úřadu nebo magistrátu podle místa bydliště
Jedině tak získáte seznam všech porodních asistentek z vašeho kraje. Všechny soukromé porodní asistentky jsou totiž povinny registrovat se na odboru zdravotnictví příslušného krajského úřadu nebo magistrátu. Právě proto je krajský úřad nebo magistrát tím pravým místem, kde vám poskytnou kontakty na všechny registrované porodní asistentky v kraji. Nestojí to nic, stačí poslat úplně obyčejný email s prosbou. Kontakty bývají doručeny téměř okamžitě – v řádech hodin, maximálně dnů.

2. Porodnice a smlouvy s externími porodními asistentkami

Zkuste oslovit porodnici, kterou jste si vybrala, zda čirou náhodou nemá smlouvu s externí porodní asistentkou (je jich jen hrstka). Taková porodní asistentka zpravidla působí jak soukromě, tak v porodnici. Funguje to tak, že si porodní asistentka jakoby "pronajme" porodní sál v porodnici a vy si najmete tu porodní asistentku s porodním sálem a se vším, co má k dispozici, včetně spolupráce s porodnickým personálem. V těhotenství a po porodu se setkáváte v ambulanci porodních asistentek nebo u vás doma.

Takové řešení se zdá být ideální pro všechny zúčastněné. Žena má svou porodní asistentku, která se o ni postará, porodnice má nadstandardní službu a navýšený počet rodiček, které by k nim jinak samy nepřišly a které jsou vedené jako normálně přijaté do porodnice. Bohužel porodnice s porodními asistentkami nechtějí smlouvy uzavírat, ačkoliv by to pro ně bylo bezesporu výhodné a zajímavé.  

Videorozhovor s externí porodní asistentkou Janou Riedlovou


3. Mapa UNIPA

Unie porodních asistentek (UNIPA) má na svých stránkách k dispozici mapu porodních asistentek. Na ní jsou uvedeny kontakty na některé členky UNIPA (které se zveřejněním svého kontaktu souhlasily). Členstvím v UNIPě navíc každá porodní asistentka závazně přijímá Mezinárodní etický kodex porodních asistentek, což je v důsledku důležité i pro způsob, jakým každá z nich poskytuje samotnou péči. (Na mapě se nachází i nečlenky, které si své místo na mapě zakoupily podobně jako místo v inzerci a s kodexem tak nemusí mít nic společného. Zda se jedná o členku či ne je jasně čitelné.)

4. Porodní asistentka na doporučení

Jistě máte ve svém okolí ženy, které měly svou porodní asistentku nebo o nějaké ví. Rozhoďte sítě a získejte důvěryhodné reference. 

Můžete ale klidně zjistit, že:


  • U nás porodní asistentky nejsou


Jsou kraje nebo oblasti, kde porodní asistentky prostě nejsou. Vymřely a nové se nenarodily nebo nevím. Přesto nezoufejte, některé porodní asistentky bývají ochotny přijet i z vedlejších krajů. Mailujte, telefonujte, ptejte se.


  • Potřebujete porodní asistentka "na jedno použití"

Během své praxe jsem se často setkávala s ženami, které potřebovaly jednorázovou konzultaci. Probrat, jak to vidí, jak to vidím já a co bych jim mohla doporučit. Ujasnily si tak, co chtějí, že se na mě mohou v případě potřeby obrátit a šly svou cestou dál samy.

Tyto ženy ví, že je to jejich život, jejich porod. Hledají dostupné odborné informace, na základě kterých úplně normálně vlastními silami porodí. 

Byl to i jeden z podnětů pro vytvoření mého předporodního online kurzu Porod krok za krokem – pro ženy, které chtějí mít v porodu jasno. Ženy, díky.

5. Facebook

Zeptejte se na porodní asistentku v jakékoli vám blízké skupině zabývající se těhotenstvím a porodem a během pár minut budete překvapeni množstvím kontaktů na různé osoby, od porodních asistentek, psychologů, přes duly po „obyčejné“ maminky. Pojem porodní asistentka je totiž často vnímán jako „kdokoli u porodu“. Ale…


Kdokoli u porodu ≠ porodní asistentka

Důvěřuj, ale prověřuj. Ne každý člověk provázející ženu těhotenstvím a porodem je kompetentní registrovaná porodní asistentka, která splňuje minimální vysokoškolské vzdělání, celoživotně se vzdělává a je registrovaná u krajského úřadu nebo magistrátu, čímž má odpovědnost, práva a povinnosti. Je to přeci jen zdravotník, profesionál a pečuje o lidské zdraví.

Bohužel vzhledem k nedostatku soukromých porodních asistentek vznikly jako vedlejší produkt další skupiny žen, které se snaží porodní asistentky svým způsobem nahradit a vytrácí se tak jejich původní role, která jim přísluší.

  1. Může se jednat o porodní asistentky bez registrace u krajského úřadu nebo magistrátu, která poskytuje péči „načerno“.
  2. Nebo o samozvané porodní báby, bez studia, často zaměřené esotericky, které čerpají znalosti pouze z knih, kurzů nebo osobních zkušeností.
  3. Může také jít „jen“ o maminky, které samy prošly těhotenstvím a porodem, a proto provází těhotenstvím a porodem jiné ženy.
  4. Placené kamarádky s kurzem = duly, jsou také jedněmi z průvodkyň těhotenstvím a porodem. Rády uvádí vysokoškolské tituly – ty ale nemívají ze zdravotnických oborů!!!


POZOR: Tyto ženy nemají žádnou ODPOVĚDNOST za poskytování jakékoli péče během těhotenství, porodu, pří péči o dítě ani jindy. Mohou dělat cokoli a jakkoli.



Na závěr kvantita versus kvalita

Přestože způsobů, jak najít porodní asistentku, je hned několik, neexistuje záruka, že ji opravdu najdete. V České republice je asi 6000 porodních asistentek, z toho je pouze přibližně 160 registrovaných = působících soukromě. 

Ne všechny ale poskytují komplexní péči – péči v těhotenství, při porodu, po porodu, včetně péče o miminko. (Některé nabízí třeba jen předporodní kurzy nebo cvičení pro těhotné nebo jen asistují porodům na porodním sále a ostatním oblastem se nevěnují).

Na druhou stranu ty, co komplexní péči poskytují, mohou být snadno přetížené. 10 doprovodů k porodu měsíčně no problem. Pro mě byly třeba strop 3. Byla to moje hranice, kdy pro mě byla nejdůležitější kvalita péče. Přitom jedna z nejčastějších otázek především od partnerů žen v mé péči zněla: "A u kolika porodů jste už byla?" Záleží na tom?



Dbejte na to, aby vám porodní asistentka seděla nejen profesionálně (vzděláním, certifikáty ze seminářů a kurzů, které pravidelně absolvuje, odbornými názory), ale také lidsky.

Proto si i přes malou dostupnost porodní asistentku vybírejte. Jasně si stanovte, co od porodní asistentky očekáváte, co potřebujete a jakou máte představu, zahajte výběrové řízení a proberte to s každou z nich.  

Vsaďte na svoje pocity. Nevím znamená ne. Dobrý pocit znamená ano! 

Vybírejte pečlivě, protože do těchto rukou vložíte část svého života i života svého miminka

Krásné jaro!


sobota 21. ledna 2017

Co je vlastně zač ta soukromá porodní asistentka?



Zajímá vás, co vlastně soukromá porodní asistentka dělá? Když se mě někdo zeptá na mé povolání a odpovím, že jsem soukromá porodní asistentka, následuje nechápavý výraz nebo smršť doptávacích otázek. A to je navíc jistá tendence zavést pojem „komunitní“ porodní asistentka a tam je ještě víc lidí vedle (byla jsem i já a proto tenhle výraz skoro nepoužívám, jinak je to to samé). 

Čím to celé začíná?

Stát se porodní asistentkou znamená studovat tento obor 3 roky na vysoké škole a získat titul bakalář (popř. studovat další 2 roky a stát se magistrou). 

Po studiu je třeba se zaregistrovat a získat tak oprávnění pracovat samostatně – tzn. bez dohledu, bez příkazů, bez přímého řízení dalším zdravotníkem či lékařem. S těmi ovšem spolupracuje na bázi partnerství, protože porodní asistentka má své kompetence, úplně odlišné od gynekologů/porodníků. Pro udržení úrovně celoživotního vzdělávání musí porodní asistentka absolvovat četná školení, přednášky, kurzy nebo sama přednášet, aby tak nasbírala body, které doloží a oprávnění pracovat samostatně je jí prodlouženo na další období.

Porodní asistentka se ve své samostatnosti nemůže řítit jak neřízená střela, musí dodržovat zákony a vyhlášky. Ideálně i doporučené postupy=standardy (to je JAK má pracovat), které ale pro české porodní asistentky neexistují, tudíž můžou pracovat jakkoli, nebo se inspirovat v zahraničí (já třeba fandím standardům z Royal College Of Midwives, ke kterým se dostanete po registraci). To je v podstatě ten hlavní rozdíl mezi porodními asistentkami – JAK která pracuje.

Podporu porodní asistentce může poskytnout i některá z profesních organizací, která nabízí kvalitní školení, kurzy, přednášky, i se snaží o celkovou změnu postavení porodní asistentky a zároveň je otevřená i samotným ženám. Unipa jako neziskovka, jednoznačně a otevřeně podporuje práci komunitních porodních asistentek a jsem ráda, že jsem její členkou.

Má-li porodní asistentka jistou dávku odvahy, vůli odolávat byrokracii a neutuchající trpělivost k otevřenému nálepkování (aneb ať žijí předsudky a vryté názory lidí zmanipulovaných médii, protože když to říkali v televizi, tak to musí být pravda) může se stát skutečně samostatně působící jednotkou a zažádat o další registraci tentokrát u krajského úřadu (podobně jako sestřičky pracující v domácí péči nebo obvodní lékař). 

Porodní asistentka si většinou zřídí kontaktní pracoviště (u sebe doma) a poskytuje péči ve vlastním sociálním prostředí klienta (=u vás doma). Krajský úřad nezapomene práci porodní asistentky omezit doložkou „vyjma vedení porodů“. Skvělá absurdita – s vysokoškolským diplomem a registrací č.1, která říká, že můžu pracovat naprosto samostatně včetně vedení porodů kdykoli a kdekoli v Evropské unii (i v ČR), se stávají bezcennými cáry papíru. Proč rovnou nezakázat právníkům chodit k soudu nebo zubaři vrtat zuby. Navíc s hrozbou milionové pokuty a zákazem činnosti. Bohužel si srandu nedělám.

Přesto každého napadne, že když porodní asistentka nepracuje v porodnici, tak musí chodit k porodům doma. Toto podezření trvá u personálu porodnic i laické veřejnosti a soukromé porodní asistentky mají za čarodějnice hazardující se životy žen a dětí.  Je tu však i druhá extrémní skupina, která naopak propaguje jedině porody doma pro všechny a za každou cenu. A teď si vyberte, co je lepší? Oboje drátem do oka.

Součástí žádosti o registraci u krajského úřadu jsou další vyplněné formuláře a smlouvy a proběhne tzv. šetření v místě kontaktního pracoviště, kdy úřednice zkontrolují pomůcky a věcné vybavení, které vyžadují zákony a vyhlášky. No a pak už máte lejstra schválena, nahlásíte se u dalších úřadů a praxe soukromé porodní asistentky může začít.

Co soukromá porodní asistentka může dělat


Podle § 5 odst. 3 zákona č. 96/2004 Sb. se za výkon povolání  porodní asistentky považuje poskytování zdravotní péče v porodní asistenci, to je zajištění nezbytného dohledu, poskytování péče a rady ženám během těhotenství, při porodu a šestinedělí, pokud probíhají fyziologicky, vedení fyziologického porodu a poskytování péče o novorozence, součástí této zdravotní péče je také ošetřovatelská péče o ženu na úseku gynekologie. Dále se porodní asistentka ve spolupráci s lékařem podílí na preventivní, léčebné, diagnostické, rehabilitační, neodkladné nebo dispenzární péči.

Čili li porodní asistentka může:

  • pečovat o zdravé těhotné (můžete v těhotenství chodit k porodní asistentce do klasické poradny, kde vám nejen provede běžná vyšetření, ale skutečně vám poradí)
  • vést normální porod (výhradně v porodnici se kterou má smlouvu, jinak je jen odbornou konzultantkou, která je u porodu s vámi, ale jednotlivé úkony včetně „chytání“ miminka provádí personál porodnice)
  • pečovat o ženy po porodu/v šestinedělí – kontrola zavinování dělohy, hojení porodního poranění, poradí s kojením (=laktační poradenství),…
  • pečovat o miminko
  • pečovat o ženy s gynekologickými problémy

Existují porodní asistentky, které se specializují třeba jen na poporodní návštěvy, jiné pouze doprovází k porodům, věnují se laktačnímu poradenství, poradnám pro těhotné nebo cvičení s těhotnými nebo s miminky. A nebo taky dělají úplně všechno.

Tak jako tak by podle mého názoru i trendu v zahraničí měly všechny umět alespoň v základní podobě všechno, a pak se případně specializovat, a i přesto mít přehled o aktuálním dění napříč oborem. Není nic horšího než se jednou něco naučit a nekriticky na tom lpět celý život jako na jediné pravdě a novinky ignorovat, nezajímat se o ně (i když bijí do očí) nebo je rovnou smetat ze stolu jako nějakou blbost bez zamyšlení.

Ideální model práce porodní asistentky je poskytování péče před-při-po porodu, tak aby jedna žena měla svou porodní asistentku, která ji provede těhotenstvím, porodem a je jí k dispozici i po porodu, poradí ženě se sebou samou i s péčí o miminko, zkrátka vše na jednom místě – v jedné osobě. Tyto služby nejsou hrazeny z veřejného pojištění (až na výjimky, protože pojišťovny nechtějí s porodními asistentkami uzavírat smlouvy), tudíž si je musíte zaplatit sama ze své kapsy. Přesto se vám tato investice bezesporu vyplatí (můžete to brát třeba jako odpočet z rodičovského příspěvku, který dostanete od státu).

Jaká byla moje cesta?

Když jsem byla zaměstnaná v nemocnici, psala jsem články na svůj dnes již neexistující web. Připadalo mi, že informace v nemocnici pořád na někoho jako kolovrátek chrlím s cílem podepsání papíru, abych si kryla zadek, ale během té časově omezené smršti slov málokdo něco pochytil a neměl si to v budoucnu ani kde přečíst.

Pak začaly na internet chrlit slova ženy-matky s patentem na rozum, že jedině tak je to správně, protože to zažily, hodnotily porodnice, personál i porody cizích žen. Pro mě čiré zoufalství, spousta mylných informací a spousta tonoucích, co se chytají raději takového stébla než aby dál tápali a hledali jinde.

V tu chvíli jsem se rozhodla, že začnu pořádat předporodní kurzy a cvičení pro těhotné. Jak jsem ale navazovala vztahy s ženami z kurzů, oslovovaly mě a chtěly ode mě víc.

V té době se roztrhnul pytel s dulami. Duly jsou laické průvodkyně těhotenstvím, porodem a poporodním obdobím. Což zní skvostně – až na slovo LAIK. Dula je totiž taková placená kamarádka, která sice o porodu díky kurzu a možná díky své vlastní zkušenosti ví někdy víc než vy, ale provede vás ve smyslu psychické podpory, nikoliv odborné. Ale vysvětlete to veřejnosti, když duly roztrhly pytel samy se sebou. (Kéž by to uměly i porodní asistentky).

Lidé si často pletou dulu s porodní asistentkou (a naopak) a hážou je do jednoho pytle. Jenže porodní asistentka je prostě odborník poskytující zdravotní péči, pečuje o zdraví – o psychiku, fyzické tělo i sociální sféru, dula „jen“ o psychiku. Porodní asistentka tedy při své práci hravě spolkne třetinu duly. Promiňte mi ten příměr. (Milé duly, za pojmenování skutečného stavu mě klidně sežerte.)

No a když jako blesk z čistého nebe začaly duly fušovat do řemesla porodních asistentek, což je vedlejší efekt nedostatku soukromých porodních asistentek… Jo to možná nevíte – normálka duly začaly chodit na poporodní návštěvy a otevřely si i dulí poradny pro těhotné. Jakože kámoška přijde na návštěvu a pochválí vás, jak hezky kojíte, že vypadáte dobře, že dole taky cajk a jestli nechcete pověsit prádlo nebo umýt nádobí. Nová doba – laik kontroluje zdravotní stav, zatímco si nechá podepsat, že není zdravotník, jen psychická podpora. Proč si nenechat vytrhnout zub od kováře. V tu chvíli jsem uvažovala o tom, že asi vrátím diplom a stanu se dulou, protože dula nemá žádnou odpovědnost, kdežto já jakožto porodní asistentka v podstatě za všechno.

Jo zase přeskakuju. To jsem vám takhle jednou jela na poporodní návštěvu k cizí ženě. Volala mi, že je úplně v pořádku, každý den k ní totiž chodí poporodní dula. Ale nějak se jí nezdá zašitá hráz, kojení a prsa (pár maličkostí týden po porodu). Nezdálo se jí to oprávněně. Nakonec jako všechno dobře dopadlo, paní si teda užila, ale dula běhá po světě bez úhony dál. A víte proč si žena zajistila poporodní péči u duly? Protože nikde nemohla sehnat porodní asistentku.

A jako znám pár dul (slovy dvě – zdravím Míšu a Radku), které své kompetence dodržují a podporují ženu tak, jak mají a krásně to sedí a je to fajn. Kdo by nechtěl mít v tomto období dobrou kamarádku, o kterou se může opřít v dobrém i zlém. Jen jsem měla smůlu a narazila na větší množství „těch druhých dul“ (a jako rozhodně neznám všechny duly světa ani netvrdím, že jsou všechny stejné).

A tak místo toho, abych vrátila diplom a stala se dulou, stala jsem se soukromou porodní asistentkou s dojezdem 60km a pokryla tak nepatrně 2 kraje.

Svoji práci miluju a každá žena se mi svým příběhem zapíše do srdce. Musí se mi „líbit“ a já se musím „líbit“ jí. Každou ženu potřebuju poznat, potřebuji v těhotenství navázat úzký vztah vzájemné důvěry, jen tak ji můžu provázet těhotenstvím, porodem a obdobím po porodu. Nejde přeci jen o provedení zdravotních úkonů, vyšetření, ale o podrobný příběh rodiny i příběh ženy a její nově vznikající rodiny, vztah s partnerem, představy o porodu, prožívání těhotenství, sdílení pocitů, dojmů, obav a kladení spousty otázek. Aby celé puzzle života zapadlo dohromady.
Není divu, že můj měsíční limit byly 3 ženy, což upřímně řečeno není k uživení. A pořád jsem byla jen jedna jediná porodní asistentka široko daleko, která poskytuje péči před-při-po.

Samozřejmě jsem se zajímala, jak to mají jiné soukromé porodní asistentky v České republice. Není problém mít poradny a kurzy od rána do večera 5dní v týdnu, doprovázet k 10 porodům měsíčně. Neříkám, že je to špatně, jen já bych to neuměla, ani nechtěla.

Já a porody doma

Tohle vás určitě bude zajímat ;) Porody doma pro mě byly během studia něco nepředstavitelného, špatného a zakázaného. Pak jsem potkala jednu ženu, která doma porodila a podělila se se mnou o svůj příběh. Začala jsem pátrat po literatuře, která by mi problematiku domácích porodů přiblížila. Narazila jsem na knížku Zázrak porodu od Iny May Gaskin – „hipísačské“ porodní báby, která chodila k domácím porodům a tvrdí, že žena při porodu musí vypadat jako bohyně, jen tak se pozná, že všechno probíhá dobře. Představila jsem si ženy v porodnicích, kde jsem pracovala a nevybavila jsem si ani jednu jedinou bohyni. Smutné a zajímavé zároveň. Tak kde je pravda?

Hledala jsem dál, tentokrát ve státech, kde jsou porody doma normální a vyloženě se doporučují zdravým ženám. Žádné zaostalé země, ale třeba Velká Británie, Nizozemí, Kanada. Porodní asistentky mají zpracované postupy co, kdy a jak mají dělat, jsou pravidelně školeny nejen teorií, ale tzv. tréninky, kdy nacvičují různé situace – teorii v praxi, každá porodní asistentka má svou mentorku – starší zkušenou kolegyni, na kterou se může kdykoliv obrátit s dotazem nebo prosbou o pomoc v řešení konkrétního problému, dostává od ní zpětnou vazbu na svou práci. A na stránkách fotky spousty rodících bohyní. Takže ono to jde?

Když jsem podruhé otěhotněla, pohrávala jsem si s myšlenkou na porod doma od samého začátku. Nakonec to byla jedna z variant, na kterou jsem se důkladně připravila. V den porodu zvítězila a porodila jsem doma.

Změnilo se tím úplně všechno. Utvrdila jsem se v názoru, že každá žena by měla mít právo na porod doma s porodní asistentkou za jasně stanovených podmínek a kritérií. Žen, které rodí doma je a bude vždycky minimum a bylo by jich ještě méně, pokud by se dodržovala bezpečnostní pravidla jako zdravá žena+zdravé dítě+normální porod+porodní asistentka.

Paradoxně totiž vznikla situace, že porodní asistentky mají zákaz chodit k porodům doma, ale ženy doma rodit chtějí (a můžou). No a tak k porodům doma začaly chodit duly nebo taky ženy, které porody doma jen zajímají a nebo ženy rodí úplně osamoceny. A to i v případech porodu konce pánevního, dvojčat nebo porodu po císařském řezu. Cítíte to nebezpečí? Rodičky mají falešný pocit bezpečí a narůstá počet komplikací u domácích porodů, čímž se jen potvrzuje, že porody doma jsou nebezpečné, protože se dívejte… Jenže zahraniční statistiky mluví úplně jinak – porody doma jsou stejně bezpečné jako porody v porodnici – za splnění určitých podmínek, není to pro všechny. A u nás se huláká a ukazuje prstem, jak to nejde, nálepkují se porodní asistentky i ženy s hříšnými myšlenkami na porod doma a přitom se věci dějí a všichni to vědí, ale dělá se jakože nic.

Zazvonil zvonec a pohádky je konec?

Když mě na konci roku 2016 zradilo zdraví a musela jsem skončit s prací soukromé porodní asistentky ze dne na den, zhroutil se mi svět. Začala jsem hledat jak bych mohla pomoci co největšímu počtu žen normálně porodit bez ohledu na mou přítomnost i na bydliště, jak být dál porodní asistentkou. Najednou celý můj příběh zapadl do kontextu života. Hlavolam se rozlouskl – stanu se online porodní asistentkou. Nemám zcela konkrétní představu, co přesně budu dělat. Jen silný pocit a touhu předat dál, co vím a znám, podělit se o zkušenosti s ženami, kterým by mohly pomoct v jejich životech. A tak právě teď připravuji pro těhotné ženy průvodce porodem - online předporodní kurz Porod krok za krokem. Pro ženy, které chtějí pochopit průběh porodu, které chtějí návod na to, co mohou během porodu dělat, prostě a jednoduše jak v klidu porodit miminko. Sledujte FB a emailové schránky, brzy vám povím víc. I cesta může být cíl.










úterý 13. prosince 2016

Dávám si pracovní pauzu - neplánovaně plánovanou



Od Nového roku jsem si chtěla dát pracovní pauzu. Dáte-li si v říjnu předsevzetí, tak ho přeci odložíte až na jindy.

Nějak mi má práce začala víc brát než dávat. Energii, čas i peníze.

A protože mě nezastaví nic než nemoc, tak jsem si o to vlastně koledovala.


zastaví mě nemoc

 

Být v porodní pohotovosti. To znamená, že když "to" na nějakou z mých žen přijde, zavolá mi a já do hodiny vyrážím. KDYKOLI  mi může zazvonit telefon. Ve dne, v noci. Když pojedu na nákup, když povezu dceru na kroužek, ze kterého ji musím za 1,5hodiny vyzvednout, při večeři, koupání, uspávání dětí, uprostřed nejtvrdšího spánku.

Neustále mi zvoní telefon. Z údajně jedné otázky na problém, který můžu zodpovědět jen já, a z trpělivého vysvětlování, je hodinka hovoru, zdarma, u kterého jsem přerušila rozdělanou činnost, abych se mohla dané osobě věnovat, snažila jsem se gesty držet děti v tichosti a ten hovor ukončit, což mi opravdu nejde.

Emailová schránka praská ve švech. Navýšila jsem kapacitu na neomezenou. A stále nestíhám.

A to mám jen 3 (platící) klientky měsíčně. Pokryjí mi náklady tak akorát na materiál a vzdělávání. K uživení to fakt není.


Kde dělám chybu? Proč mě to přestává bavit?


Svou práci miluju. Vzdělávám se. Ženy mě oslovují samy.

Ale...

Jak jet 60km na jednu jedinou poporodní návštěvu a neztratit tolik času? Jak stihnout více žen v jeden den a věnovat se jim tolik, kolik potřebují? Jak vydělat alespoň tolik peněz, kolik potřebuju odevzdat státu a zároveň udržet chod domácnosti? A aby mě to bavilo? Aby mou pomoc nikdo nezneužíval? Aby mě oslovovaly jen ženy, které to "mají v hlavě v pořádku" a nechtěly po mně např. doprovod k porodu, aniž bychom se kdy předtím viděly? 

V celku bezvýchodná situace, zdá se.


Jenže na to já nehraju!

To se mi v životě zjevila jedna osudová žena, se kterou jsme se velmi sblížily. Jen tak jsme klábosily a připomnělo jí tu jednu knížku, kterou mi doslova vnutila a o kterou jsem vůbec nestála (promiň Kláro ;) Už jen ten název: Podnikání z pláže. Já z pláže podnikat rozhodně nechci. Nicméně jsem ji přečetla. Musím Vám říct, že úplně změnila můj celkový pohled na svět.

Netrvalo dlouho a vrhla jsem se do další nové vody - kdo by nechtěl být Placen za svou existenci, že?

Další informace se na mě začaly valit jako lavina. Byla jsem úplně pohlcená. Jako by mi někdo z očí sundal tmavé brýle a začal mi ukazovat věci, kterých jsem si dosud vůbec nevšimla, i když tam vždycky byly. Sním či bdím?

Mezitím jsem "normálně" pracovala. Porodní pohotovosti, konzultace, maily, telefonáty. Bylo to pro mě najednou všechno mnohem náročnější, těžší a extrémnější. I ženy, kterým jsem poskytovala služby porodní asistentky byly nějaké složitější, nepracovaly na sobě, nedotahovaly nic do konce, nedržely se mých rad a doporučení a když přišlo na lámání chleba, nečekaně rezignovaly, prostě to nějak dopadlo, aniž by se pokusily cokoliv udělat.

Už asi cítíte, že pauzu jsem fakt potřebovala.

Jenže ještě jsem slíbila doprovod k porodu 3 ženám a to v krásném měsíci prosinci s termíny v celé jeho délce.

A protože mě nezastaví nic než nemoc, tak jsem přišla k rýmě. Nemyslím tím občasné vysmrkáníčko, ale brutus rýmu, na kterou se - potvrzuji chlapské tvrzení - fakt umírá. Taková ta pěkná různobarevná usazená v dutinách. Po 14 dnech utrpení jsem se doplazila na ORL k panu doktorovi (kterému musí být tolik co Brumbálovi), skvělý specialista a praktik v obraze. Napsal mi nějakou tu chemii, kterou jsem ve svém stavu ráda šňupala (a to máme doma v lékárničce akorát obinadlo a pinzetu na klíšťata). A za další týden na kontrolu.

Kontrola měla být spíš taková zdvořilostní. Chtěla jsem poděkovat za uzdravení a jet domů. Postěžovala jsem si (když už jsem tam byla), že mám ještě zalehlé ucho a že to chce asi čas, než oplasknu. Pan doktor začal ucho zkoumat všemi možnými pidi nástroječky a poslal mě do "budky" na kontrolu sluchu (audiometrie). V budce už jsem tušila, že je to špatný. Jak moc špatný mi řekl pan doktor za chvíli. Operace mě nemine a mám si zajet na vyšetření do nemocnice.


Moje první myšlenka? Musím zavolat těm svým třem ženám na konci těhotenství, kterým jsme prošly společně, že je nemůžu doprovodit k porodu. 

Připravovala jsem se na to celé odpoledne. Jak nejšetrněji jim to říct, jak jim můžu pomoct, kdo je může doprovodit k porodu, když tu jiná porodní asistentka není?

Všechny tři tu zprávu přijaly skvěle a všechny tři si doprovod k porodu zajistily. 

Začala jsem znovu věřit v to, že všechno zlé, je pro něco dobré. Že každý problém má své řešení. Na každou prdelku se najde hrnec. Že každý hrnec má svou poklici. Každá překážka se dá překonat.


O tři týdny později

Nemocniční ORL ambulance je jedno z nejdepresivnějších míst vůbec. Dlouhá chodba, různé stáří pacientů, od dětí po seniory. Buď ticho nebo velmi zvýšená hlasitost rozhovorů. A čekáte. Šla jsem k mladému panu doktorovi vystupujícího velmi profesionálně, poslal mě opět do "budky" a z "budky" zase k němu. No a prostě mi odborně řekl (já to odborně přetlumočit neumím), že teda to jedno ucho je v háji skoro úplně, to druhý ujde. A že to jedno teda odoperujou, za výsledky nemůže nikdo ručit, když to dopadne nejlíp, budu slyšet stejně hůř než normálně, a nebo taky ne, ale musí mě informovat. No a naslouchadla na obě uši mě neminou. 

Nepostřehla jsem jedinou emoci. Zato ve mně se jich vynořilo nekonečné množství.

Zhroutil se mi svět. Porodní bába s naslouchadly? Bujná fantazie pracovala. Představila jsem si samu sebe v každém uchu obří trychtýř a dalším trychtýřem poslouchám ozvy miminka.

A jen jsem na všechno kývala. Termín operace. Další vyšetření.

Co se mnou bude dál?

Nakonec určitě všechno dobře dopadne, protože svět je tak nastaven, i když se mi to TEĎ tak jevit nemusí.

Mám v oblibě modlitbu porodních babiček:
Já bába po Bohu,

co mohu pomohu.

Co nemohu,

ponechám Pánubohu.

Nemohu pracovat jako porodní asistentka. Nemohu dělat těhotenské poradny, doprovázet k porodům, vyšetřovat miminka.

Ale co mohu, pomohu. Mám spoustu zkušeností, znalostí a hodlám je předat dál, aby mohly pomoct tam, kde je třeba. Moderní doba má své vymoženosti, on-line svět. A třeba tak pomůžu více ženám na jejich cestě k porodu než doposud. 

Věřím, že rok 2017 bude nejlepším rokem mého života. Protože se mi život změnil, protože těm změnám vycházím vstříc, protože mám kolem sebe moře lásky a protože mě ani nemoc neporazí.

Ať je rok 2017 i tím Vaším nejlepším rokem!